Tomáš Dubský a Dagmar Vaňková: Jak udržet obchody v malých obcích

Bez obchodu a hospody se z vesnice vytrácí život. To vědí nejen občané, ale velmi dobře si toho jsou vědomi i starostové obcí. Tato problematika byla motivem prezentace, během které hned dva starostové uvedli, jak se případného uzavření vyvarovat a jak se postarat o to, aby prodejna zůstala i nadále centrem života v obci.

O tématu uzavírání malých samošek a případně jak mu konkrétně čelit pohovořili Tomáš Dubský z obce Vysočina v Pardubickém kraji a také Dagmar Vaňková z obce Jeřišno v kraji Vysočina. Kromě toho, že jsou oba starostové, vykonávají i členský post v předsednictvu Sdružení místních samospráv České republiky, které má v současnosti téměř dva tisíce členů z řad malých obcí a měst.

Co prodejna, to jiný provozní model

Tomáš Dubský na úvod vysvětlil, že území, v jehož vedení stojí, se vlastně skládá z několika částí a osad o celkové rozloze 18 km², kde žije 700 obyvatel. Dohromady v něm fungují tři prodejny, tři hospody,dvě restaurace a díky části Veselý Kopec jsou zajímavým místem pro turisty. Tři hospody jsou obecní, přičemž dvě z nich se pronajímají za symbolický nájem deset tisíc korun ročně. Třetí provozují hasiči, a to již od roku 1988. Tímto způsobem to dělají proto, že si všechny hospody chtějí zachovat. „Obě restaurace jsou v pronájmu, přičemž jedna je v majetku obce a provozovatelům vycházíme maximálně vstříc, jak jen to je v našich silách možné,“ prozrazuje Tomáš Dubský. V obci Možděnice provozuje prodejnu Jednota, spotřební družstvo Hlinsko. Na její provoz je přispíváno dohodnutou sumou, přičemž jde asi o nejlepší koncepční model ze všech tří prodejen. „Ve Dřevíkově máme sídlo obecního úřadu, prodejnu zde obec zakoupila v roce 2000 a od tohoto roku ji provozuje sama. V roce 2009 prošla celkovou rekonstrukcí. Díky tomu se v bývalé prodejně nachází obecní úřad, společenská místnost, a hlavně stále zůstala právě prodejna, ve které jsem každý den,“poodkrývá zvyklosti Tomáš Dubský. Na tržbách měsíčně udělá přibližně 70 tisíc korun, ale i tak roční ztráta činí 200 tisíc korun.

Část Rváčov je největší ze všech, a to s třemi sty obyvateli, nacházející se dva kilometry od Hlinska. Ještě donedávna ji také provozovala Jednota, ale z důvodu malých tržeb došlo k uzavření. Do nájmu si ji vzal soukromník, kterému se nejprve přispívalo na částečný a následně na celý provoz, přičemž služby už nebyly tak kvalitní. „I z toho důvodu jsme se rozhodli ji provozovat sami. A tak dnes vlastně už provozujeme takový malý řetězec prodejen,“ usmívá se Tomáš Dubský. Paradoxem bylo, že obec si od Jednoty musela budovu najímat, ale od loňského roku je již majetkem obce. Tržby rostou a díky absenci nájmu je prodejna z ekonomického hlediska na nule. Dům, ve kterém se nachází, je velký, v patře je navíc byt, který je pronajatý a přemýšlí se o dalším využití formou služeb pro občany. „Už 11 let máme možnost žádat Pardubický kraj o dotace na provoz prodejen. Žádat je možné o příspěvek do výše padesáti procent nákladů, maximálně však sto tisíc,“ sděluje Tomáš Dubský. Celou dobu o tento příspěvek obec úspěšně žádá a také jej dostává. Program tedy funguje, přičemž nerozhoduje velikost obce, ale velikost místní části obce, která je obsluhována. „Pro nás je tato možnost důležitá i z hlediska jakési morální podpory. Protože když každý rok o dotaci usilujeme, můžeme zastupitelstvu obce sdělit, že to kraj zajímá a že to není jen výmysl,“ dodává Tomáš Dubský.

Pomáhá i vietnamská komunita

Dagmar Vaňková na úvod uvedla, že program Samošky je nejen zajímavý, ale kongres jí umožňuje setkat se s maloobchodníky a mluvit s nimi o společných problémech, tedy o tom, jak prodejny v malých obcích udržet. Hlavním tématem Sdružení místních samospráv České republiky je přitom nejen udržení prodejen, ale také pošt. „Naše obec se skládá z pěti místních částí a dvou chatových osad u sečské přehrady. Dohromady máme 270 obyvatel, dvě prodejny a jednu hospodu. I přestože jde o velmi lukrativní chalupářskou oblast, nemáme žádné ubytovací kapacity. Turismus se spíše stahuje přímo na Seč, takže příjem od nich nemáme téměř žádný,“ deklaruje. Obec vlastní kulturní budovu, ve které se nachází hospoda a společenský sál. V současnosti zařízení provozuje nájemce z Jeřišna, který celý život pracuje v pohostinství. Navíc zaměstnává dalšího obyvatele z obce, což je pro ni jistě přidaná hodnota. Veřejnost je s provozem hospůdky spokojena, o čemž svědčí nejen velké množství místních akcí, ale i mimoobecních, včetně například svateb. Lidé se přitom navíc vracejí. Společenský sál je pronajímán za symbolické ceny – stokoruny za akci. „Za hospůdku vybíráme také symbolické nájemné, tisíc korun měsíčně, přičemž obec financuje veškeré opravy, náklady či nové vybavení,“ přibližuje fungování Dagmar Vaňková, která má z hospody velkou radost.

Poněkud horší situace je s prodejnami. Obec obě budovy, ve kterých se nacházejí, pronajímá. Opět jde o symbolické nájemné, v obou případech sto korun ročně, přičemž obec hradí veškeré energie a náklady, což činí na prodejnu přibližně 50 tisíc korun ročně. Tento stav trvá přibližně deset let, to aby prodejny zůstaly v provozu, přičemž za tu dobu je provozovali čtyři nájemci. Poslední paní, která v místě bydlí, je provozovala rok. „Od letošního prvního ledna jsou prodejny provozovány vietnamským obchodníkem z nedaleké Chotěboře. Nezbylo mi totiž nic jiného než se vypravit tímto směrem a prosit vietnamskou komunitu, aby za těchto podmínek šli podnikat k nám do vesničky,“ prozrazuje nový směr Dagmar Vaňková. V praxi to potom vypadá tak, že pár hodin během dne jsou v jednom obchodě a tři dny v týdnu obsluhují i ten druhý. „Z toho řešení nemám velkou radost, ale domnívám se, že pro naši obec je to jediná možnost, jak oba obchody udržet,“ povzdechuje si Dagmar Vaňková.

Jedná se také o komunitní hledisko

I kraj Vysočina po vzoru Pardubického kraje už třetím rokem podporuje venkovské prodejny a v rámci dotačního titulu mohou o podporu žádat obce do pěti tisíc obyvatel, přičemž maximální částka dotace je 50 tisíc korun. „Přestože jsme o dotaci žádali opakovaně, podařilo se nám uspět zatím jednou. Mrzel mě neúspěch, ale i bez dotace budeme prodejny stejně dále dotovat ze svého rozpočtu, pokud službu bude ochoten kdokoliv dělat, protože se domníváme, že tato základní služba v obci by měla být,“ uzavírá Dagmar Vaňková.

Na závěr ještě Tomáš Dubský připomenul, že obec by měla být garantem potřebnosti zmíněných služeb, ale už není dobře, že je obchodníkem. To platí tam, kde obec sama provozuje prodejnu s potravinami. Bohužel však někdy není zbytí.

Pavel Gregor